Horní Jelení minimapa
Drobečková navigace

Město Horní Jelení > Církve > Českobratrská církev evangelická

faraEvangelická církev

Českobratrská církev evangelická vznikla dne 17.12.1918 sjednocením Evangelické církve helvetského vyznání a Evangelické církve augsburského vyznání, ke kterým se bylo možno přihlásit po vydání tolerančního patentu ze dne 13.10.1781. Evangelíci helvetského vyznání z Horního Jelení a Miroslavi byli, na základě c.k. výnosu ze dne 2.9.1843, zařazeni ke sboru v Lozicích, z Dolního Jelení, Rousínova a Čermné nad Orlicí ke sboru ve Sloupnici, oba sbory vznikly hned po vydání tolerančního patentu.

Jako úvod tohoto článku je použito motto z Pamětní knihy Kazatelské stanice:

 

Mat. 5,16: Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích.

1. Janova 1,8: Pakliť díme, že hříchu nemáme, sami se svodíme, a pravdy v nás není.

II. Mojž. 23,1: Nebudeš vynášeti pověsti lživé.

1. Janova 5,7: Nebo tři jsou, kteří svědectví vydávají Otec, Slovo, Duch svatý. Ve jménu sv. Trojice!

Následuje část textu z Pamětní knihy Kazatelské stanice, kterou začal psal pan učitel Josef Brdíčko, který na Horním Jelení učil v letech 1906 až 1910.

Kazatelskou stanici v Horním Jelení tvoří městečko Horní Jelení, Dolní Jelení, Miroslav, Jaroslav.

Městečko Horní Jelení, památné svým historickým Heřmanem z Bubna a svojí šlechtou „hrabě z Bubna a Litic“, která dosud má zde svůj lovecký zámek, čítá 1587 obyvatel. Svým výhodným položením, návrším mezi lesy, z ohledů zdravotních bývá za letní pobyt cizinci vyhledáváno a používáno. Obyvatelstvo, nenacházejíc dostatečné výživy v polním hospodářství, jímž dříve výhradně se zaměstnávalo, chopilo se obchodu a průmyslu a zaujímá svými výrobky (kávové mlýnky, brašny, košíky, obuv) přední místo mezi městy českými.

Lid jelenský jest se svými výrobky stále na cestách, z nichž, jak se říká „ze světa“, přináší domů různé „modernosti“. Nelze tudíž pozastavovati se nad tím, že značné procento občanstva jest nábožensky lhostejno. Vůči evangelíkům jest však tolerantní a předáci naši zaujímali přední místa v obci. Presbyter Jan Černohorský č.154 volen býval vždy do obecního výboru a i dnes ve 3. volebním sboru zvolený presbyter Jan Vávra, řezník, č.17 v obecním zastupitelstvu členem jest.

Dolní Jelení jest samostatnou obcí s 296 obyvateli, kteří se výhradně zaměstnávají polním hospodářstvím. Starostou této obce po šest období byl evangelík a místopředseda stanice František Hlávka, rolník, č.26.

Vesnička Miroslav náleží k politické obci Jaroslav v okresu vysokomýtském, má 227 obyvatel, kteří se zabývají výhradně řemeslem. Úřadujícím radním po tři volební období volen evangelík Josef Schejbal, bednář, č.91 a dnes členem místní školní rady za tuto obec jest evangelík Karel Matyáš, truhlář, č.85.

Jaroslav je samostatná obec, čítá 492 obyvatel, kteří se vyživují polním hospodářstvím.

Vůdcem evangelíků byl presbyter František Černohorský z Horního Jelení, po něm bratr jeho, Jan Černohorský z Horního Jelení č.154. Oba pochováni jsou na hřbitově „U Dubin“. František byl děda MUDr. Josefa Černohorského, který byl v letech 1889 až 1925 lékařem na Horním Jelení, v letech 1897 až 1922 prvním starostou Sokola Horní Jelení a v letech 1902 až 1907 a 1914 až 1919 starostou obce a města Horní Jelení. Po těchto presbytery byli: Matěj Škeřík, bydlící na „Hrázi“, Václav Špaček, mlynář a zedník z Horního Jelení č.84 a nyní Jan Vávra, řezník v Horního Jelení č.117, za něhož Kazatelská stanice zřízena byla a o níž z počátku horlivě a otcovsky pečoval.

Vznik stanice

Kazatelskou stanici zřídil v roce 1896 Bedřich Gerža, farář v Lozicích. Tomu předcházelo působení Jana Jonáše a Josefa Čapka z Třebechovic už od roku 1880. Evangelíci se scházeli v domech Karla Špačka a Josefa Zemana z Horního Jelení a Karla Matyáše na Miroslavi, později ve mlýně Václava Špačka v Horním Jelení. Prvními funkcionáři stanice byli zvoleni: předseda Jan Vávra, řezník z č.117, místopředsedou František Hlávka, rolník v Dolním Jelení č.26 a pokladníkem Josef Schejbal, bednář v Miroslavi, č.91. Služby Boží se konaly ve „staré škole“. Členy stanice bylo 19 rodin z Horního Jelení, 7 rodin z Dolního Jelení, 7 rodin z Miroslavi a 3 rodiny z Jaroslavi. Již od roku 1899 vyučoval náboženství na zdejší škole farář Josef Čapek z Třebechovic. Sbor v Lozicích věnoval stanici v roce 1900 cínový kalich s miskou. Spolek pro vystavění českého evangelického reformovaného sboru ve Vídni daroval pětiherní harmonium. Poprvé bylo použito dne 5.května 1907.

Hřbitov

Evangelíci měli svůj vlastní hřbitov u „Dubin“, byl vlevo od silnice z Dolního Jelení do Čermné nad Orlicí. Pro velkou vzdálenost z Horního Jelení zaměnili tento za obecní pozemek na „Hlinách“, který svému účelu byl odevzdán dne 28.září 1872. Hřbitov byl oplocen, plotem dřevěným, nyní živým. Tomuto hřbitovu se lidově říká „helveťák“, pohřbívalo se zde do roku 1912.

Dále jsou uvedeny stručné poznámky o životě Kazatelské stanice:

Bohoslužby konal František Odstrčil, farář z Lozic. Účast 9 – 19 dětí a 86 – 125 dospělých. Dále se konaly „čtené“ bohoslužby, které řídili učitel Josef Brdíčko, František a Josef Schejbalovi a Karel Matyáš. Počátkem října 1910 se do Chocně odstěhoval učitel Josef Brdíčko, zápisy do Pamětní knihy začal psát jednatel František Schejbal. Na zřízení nového hřbitova v roce 1912 přispěla stanice městu částku 150 K. Následující zápisy v Pamětní knize jsou ovlivněny útrapami světové války, do které byli povoláváni muži až do 50ti let. Povolán byl i jednatel stanice František Schejbal, v dalších zápisech proto pokračoval až v roce 1919. V tomto roce skončila možnost konat bohoslužby ve škole, ta byla přestavěna na byty pro chudé rodiny.

Od 1.1.1921 byla Kazatelská stanice přifařena od sboru v Lozicích ke sboru v Chocni, bohoslužby vykonával farář Jan Řezníček. Čtené řídili Karel Matyáš, František a Josef Schejbalovi a Josef Zeman. Předsedou stanice byl zvolen Jan Vávra, místopředsedou Ladislav Hlávka, pokladníkem Bohuslav Matyáš a jednatelem Josef Novotný. V Pamětní knize je napsáno přání nového předsedy: „aby jeden k druhému lásku opravdovou prokazovali, vespolek se milovali, a co nejvíc, jeden každý ochotu prokazovali pro vše, co by bylo k duchovnímu růstu, pro naše dobro.“

Farář Jan Řezníček z Chocně (*14.11.1890, †11.11.1970) je, mimo jiné, autorem knihy „Ve věži smrti“. Popisuje okolnosti svého uvěznění v Rakousku při návratu na prázdniny ze studií ve Švýcarsku a život ve vězení. Zatčen a odsouzen k trestu smrti byl za účast na projevu Tomáše Garrigue Masaryka na slavnosti k výročí upálení Mistra Jana Husa v Ženevě. Trest smrti mu byl později změněn na 18 let těžkého žaláře a na základě amnestie císaře Karla I. byl z vězení propuštěn. O duchovní život na Jelení pečoval až do 31.8.1954.

Pokračujme ale v poznámkách

Po ukončení možnosti konat bohoslužby ve staré škole seprojednávala výstavba modlitebny na pozemku darovaném Vávrovými a v roce 1923 informace, že manželé Kolářovi budou prodávat domek č.359 (dříve v něm měl otec paní Kolářové František Šmíd zámečnickou dílnu). Vzhledem k jeho poloze ve středu města a snadné úpravě pro církevní účely bylo rozhodnuto o jeho koupi. Na úhradu kupní ceny ve výši 42 200 Kč byl použit dar ve výši 7000 Kč od manželů Schejbalových z peněz získaných za prodej svého domku č.334 (původně na Miroslavi č.91) s tím, že v č.359 budou mít doživotní byt a dále půjčky od členů Kazatelské stanice. Za převod vlastnictví domu č.359 byla uhrazena částka 2 110 Kč (5% z ceny). Zápisy do Pamětní knihy v tomto roce končí prosbou „Požehnání Nejvyššího spočívej na všelikém počínání našem i v roce nastávajícím“. V červnu 1924 bylo společné s mládeží z Velin založeno sdružení mládeže, mělo 15 členů. Příští rok 17. května bylo přijato do Svazu českobratrské mládeže evangelické. V roce 1925 byla upravena přední části církevního domu pro konání bohoslužeb. Pamětní kniha končí zápisy jednatele Josefa Novotného za rok 1930, kdy mimo jiné napsal: „Rok 1930 byl nám rokem tělesného i duchovního dobrodiní Hospodina. Přes to, že v jarních měsících převládalo sucho, poskytl nám Otec nebeský hojnou úrodu, tak že o chléb vezdejší neměli jsme žádného nedostatku. Hospodin však nedal hladověti ani duším našim, neboť jsme se mohli po celý rok svobodně schromažďovati k slyšení slova Jeho.“

Dne 19. ledna 1941 byla projednána změna poměrů v modlitebně po úmrtí Josefa Schejbala. Byla schválena výpověď z bytu panu Janebovi, do něj se přestěhuje manželka Josefa Schejbala a správcovství v modlitebně budou zajišťovat Rautenkrancovi. Přítomný farář Jan Řezníček je poprvé veden jako senior chrudimského seniorátu Českobratrské církve evangelické (byl jím od 1.1.1941 do 31.12.1952). V březnu 1941 byl předsedou stanice zvolen Josef Novotný, místopředsedou Josef Vávra, pokladníkem Josef Kratochvíl, členy výboru Josef Brož a Rudolf Jehlička, revizory účtů Josef Potoček a Jindřich Rieger. V roce 1948 senior informoval o úvahách vzniku sboru v Holicích. Kazatelská stanice měla 207 duší. Dne 30. května 1954 odsouhlasilo 90 ze 100 členů na Horním Jelení a 17 z 25 na Dolním Jelení odloučení Kazatelské stanice v Horním Jelení od sboru v Chocni a její připojení k tvořícímu se farnímu sboru v Holicích. Prvním farářem sboru v Holicích byl od 1.1.1955 do 30.9.1958 Miroslav Brož. Od 1.4.1959 do srpna 1968 byla vikářkou a následně, po složení farářských zkoušek dne 18.11.1959, farářkou Viera Valachová. Sbor při volbě Viery Valachové měl 230 členů – Holice a okolí 100, Veliny 26, Jelení a okolí 104. V roce 1962 byla rekonstruována modlitebna na Horním Jelení, hlavní místnost přemístěna do zadní části budovy. Slavnostní otevření bylo 30. září za účasti synodního seniora ThDr. Viktora Hájka, který kázal na text Jan 14,6 „Já jsem ta cesta i pravda i život“, odpoledne přednášel na téma: „Požehnání sborového života“. Budova získala podobu zachycenou na obrázku v závěru textu. Viera Valachová v srpnu 1968 odjela na studijní pobyt v USA, v červenci 1969 poslala dopis, ve kterém oznámila prosloužení pobytu o jeden školní rok, následně se pobyt změnil v emigraci, žije v Larkspuru v Kalifornii. Administrátorem sboru v letech 1968 - 1972 byl farář Adolf Dvorský z Vysokého Mýta. V období od 15.11.1972 do 30.11.1991 v Holicích působila Rut Sládková, která odešla na studia do Lausanne ve Švýcarsku. Následovali administrátoři, Jaroslav Nečas z Pardubic, Jan Machala z Dvakačovic a od 1.1.2007 Daniel Ženatý z Pardubic. V květnu 1994 byla vymalována modlitebna, v srpnu uhradila obec opravu venkovní omítky a nátěr žlabů a okapů. Čtené bohoslužby v této době vedl Jindřich Rieger a od roku 1995 jeho dcera Miluše Kaplanová. Při sčítání obyvatel v roce 2001 uvedlo Českobratrskou církev evangelickou z Horního a Dolního Jelení 30 obyvatel. Od roku 2008 probíhá jednání o sloučení sboru v Holicích se sborem v Pardubicích. I přes klesající počet účastníků bohoslužeb na Horním Jelení je nutné mít neustále na paměti slova našeho Pána uvedená v evangeliu Mat.18,20: „Neboť kde jsou dva neb tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“

Připravil Ing. Blahoslav Novotný